Čas pro sebe jako součást života...

Máme čas ... nemáme čas ... kdo ho rozdává ... kam mizí ... kde ho vzít ...

to je jen malinká část času, co s ním a jak plyne. Každý má čas na něco a zas nezbývá čas na něco jiného. Kolik času potřebujeme, aby jsme byly šťastné? Kolik máme dát, aby byli šťastní ti všichni co ho od nás chtějí? Kam až zajít, aby jsme uspokojily všechny potřeby? 

Čas vyžaduje přítomnost nás samotných. Bez nás je to jen hra o čas. Dopřát si čas na sebe je jako darovat si ten nejkrásnější dárek. Když se najednou stane prožitek času jen pro sebe, nastává euforie, že stačí tak málo a jak je všechno snadné a krásné. Tolik síly co se dostane do žil. Prožít takové okamžiky radostného štěstí, byť se slzami v očích, to je to ,, po čem už dlouho toužím..." říká žena...

To je čas, kdy věříme, že se vše dá spravit, že všechno zvládneme a zas bude hej. 

Milá ženo, která čteš těchto pár vět, párkrát se zhluboka nadechni a z plna hrdla vydechni... Nádech....Výdech.... to je čas. který máš. Obdarovávej se jim, kdykoliv si vzpomeneš.

Čas pro sebe je čas, který je nevyhnutnost pro nádech a výdech... odtud vychází prožitek...